O nás

Před deseti lety jsme se s manželkou shodli, že jsme si oba v dětství přáli hada a obě matky byly proti mít obdobného domácího mazlíčka v domácnosti. Přesněji, obě maminky aniž by se znaly pak zcela nezávisle na sobě na tento skvělý nápad vyprodukovaly totožné ultimatum typu „buď had nebo já“ nebo „jen přes moji mrtvolu“ atd.
Rozhodli jsme se, že si hada pořídíme a vybírali jsme druh, který by nám vyhovoval co do vlastností, vzhledu, velikosti a nároků chovu pro nás, tehdy úplné teraristické začátečníky pouze se zkušeností s chovem psů a akvarijních rybiček. Zakoupili jsme literaturu…
Autoři publikací o plazech se však poněkud názorově rozcházeli. Krajtu královskou, na kterou padla první volba díky klidné povaze a adekvátní velikosti, označovali jako obtížně chovatelnou, problémy se sezónním cyklováním atd.
Finální volba tedy padla na hroznýše královského. Vyhovoval jak svým relativním klidem, u menších forem svoji velikostí, vzezřením i potravními nároky. Nejvíce se nám líbil poddruh amarali.
Tehdy ale vyvstal problém, kde v České republice koupit zaručeně „čistokrevného“ hroznýše, bez příměsi hroznýše domácího. Pamětníci se pousmějí, protože v polovině devadesátých let nebyla situace taková, že se začínající chovatel mohl spolehnout na proklamace prodávajících o původu zvířat i do předpokladu dosažené velikosti dospělců. Bývalo běžné a bohužel tento negativní trend lze zaznamenat i v dnešní době, že čeští chovatelé ze skupiny vykuků, nabízeli a nabízejí různé směsi rozmanitých tvarů i velikostí a někdy až s detailně propracovanými doprovodnými historkami.
Člověk až získával dojem, že prodávající je vlastně spasitel volně žijících zvířátek, které na potkání hubí domorodci za účelem konzumace a následné výroby peněženek pro turisty z USA, a že mu do batohu na cestě jižní Amerikou vlastně mláďata a polodospělci zalezli sami, protože odtušili, že jen u něj přežijí a on to chudák zjistil až v Čechách, když ty ponožky chtěl dát do pračky a tudíž na tento náhodný a neplánovaný import nemůže mít jediný doklad, ale přesně tak to bylo a jestli ne, tak ať se propadnu do západního Německa.
Tak takového hada jsme nechtěli.
Vycházeli jsme ze zkušenosti z našeho chovů psů, v jehož rámci psů jsme také zastánci druhové jednoznačnosti a chováme pouze psíky s průkazem původu. Několik našich přátel se nám divilo, proč dáváme za jednoho psa 25 tisíc (stafordšírský bulteriér) a jedeme si pro ně 500km, když ve městě vedle chovají to samé plemeno a štěně stojí 3000.
Jenže, časem si několik kupců pejsků „od vedle“ uvědomilo, že chtěli kompaktního pejska o velikosti v kohoutku 39cm a hmotnosti 20kg a vyrostlo jim zvířátko o 10cm v kohoutku vyšší a čtyřicetikilové… Vrátit ho už asi nepůjdou, protože si ho zamilovali i přes překročení plánu růstu, ale primární myšlenka a vůle ke koupi byla hrubě deformována.
Vyrobili jsme si terária a hledali jsme v teraristické společnosti v Čechách někoho, kdo by nám byl schopen nějakým solidním způsobem dokladovat vlastnosti kupovaného hroznýše. A… nikdo se nenašel ?
Nakonec jsme se obrátili na manželky spolužáka, který zrovna importoval několik zvířat z USA a jejich mladé a z nich jsme si pořídili prvního hada. Za nějakou dobu jsme zjistili, že mu je samotnému smutno a už to jelo…
Svého času nás naše puntičkářství dovedlo k tomu, že jsme v chovu měli 60 zvířat a zastoupení pěti poddruhů hroznýše z jedenácti, několik lokalitních forem Boa constrictor imperator a několik barevných mutací jak heterozygotních tak kodominantních a dominantních. K tomu jsme si pořídili i ty problematické krajty královské. Vše se nám podařilo pravidelně odchovávat.
S postupujícím úbytkem času se naše kolekce zúžila a více specializovala. Původní druhová a poddruhová pestrost se zúžila jen na hroznýše a pro radost z minimálních nároků na prostor k chovu i krajtu zelenou.
Naše chovatelské krédo je „vědět, co kupuji a odchovávat kvalitu“. Noví rodiče našich hadích dětí jsou spokojeni a jsme téměř se všemi v pravidelném kontaktu. Rada v případě problémů s chovem nebo pomoc v případě nějakých komplikací patří k samozřejmostem, které novým majitelům našich hadů poskytujeme. To osobě nemůže říci každý a jsme na tento náš charakterový rys hrdí.